Historie sboru
Sbor dobrovolných hasičů v Pardubicích byl založen v roce 1878 a jeho zakladatelem byl bratr Josef Herbergr.
První počátky se začaly psát v roce 1880, kdy byla založena Památní kniha sboru dobrovolných hasičů v Pardubicích a tím se dochovala i první zmínka o vzniku sboru, o čemž svědčí podpisy z valné hromady župy chrudimské, která se konala v Pardubicích a byla zde k její příležitosti uspořádaná výstava strojů a náčiní. Jednalo se o první výstavu na českém venkově. Sjezdu se zúčastnili zástupci 36 stran.
V této době vlastnil sbor původní hasičské "skladiště" s třemi výjezdy, které bylo postaveno roku 1882 a v roce 1890 bylo rozšířeno o místnost pro parní stříkačku.
V této době však nebylo do knihy psáno i přes to, že hasiči pomáhali při požárech, pořádali různé spolkové činnosti např. se účastnili různých cvičeních nebo pořádali společenské akce.Celých dvacet pět let si na pamětní knihu nikdo nevzpomněl, ač hasičské sbory byly stále vybízeny k vedení této knihy.
V roce 1927 si sbor zvolil svého vzdělavatele pana J.Vojáčka, který byl bývalý hasičský dozorce župy, žádal o založení nové knihy a jelikož se našla stará kniha z roku 1880 začal v ní pokračovat. Do té doby (za 50 let) byla historie vydávána pouze tiskem v podobě almanachu, který byl sestaven z různě nalezených zápisů. Pokračování psaní této knihy začalo až významným rokem 1928,který se zapsal do paměti všech pardubických hasičů.
Konaly se oslavy padesátileté činnosti v Městském divadle v Pardubicích, kde byl znázorněn požární útok. Oslavy pokračovaly průvodem města, který končil na Pernštýnském náměstí, kde byl zakončen projevem zástupců úřadu a města.
V tomto roce kromě příprav na oslavy měli hasiči spoustu práce, hlavně při požáru městského divadla. Zde probíhaly přípravy na večerní představení, účinkující se připravovali v šatnách, avšak bylo opomenuto spuštění protipožární železné opony a uzavření protipožárních dveří. Požár, který neopatrností vznikl na jevišti se velmi rychle rozšířil, než byl zpozorován, byl již hlavní divadelní trakt v plamenech a požár se rychle šířil i do hlediště. Účinkující byli tímto požárem zaskočeni a zároveň byli uvězněni ve svých šatnách. Schodiště pro možné opuštění divadla bylo už v plamenech, a tak na hasiče ze sboru dobrovolných hasičů padl velmi nelehký úkol, nejen zdolat požár, ale v první řadě zachránit životy osob uvězněných uvnitř divadla. Hasiči se k tomuto požáru sjížděli na kolech a následně za nimi jeli oddíly s hydrantovými vozíky, automobilové stroje, posunovací žebříky a rekvizitní vůz. Osoby ohrožené požárem byli z divadla zachráněny, tak že bylo použito záchranného pytle ke spuštění osob z vyšších pater a lidi uvězněni v nižších patrech zachránili hasiči pomocí žebříku. Při záchraně byly použity i protikouřové masky.Musela být přítomna i samaritánská četa, která poskytla první pomoc a dopravu poraněných k lékařskému vyšetření do nemocnice. Rychlému zásahu hasičů, také zajisté napomohly praktické cvičení, které hasiči pořádali již od května 1927 každé pondělí. Velmi významnou roli pro lidi kromě samotných hasičů hrála i hasičská pojišťovna, která přispěla k úhradě nákladů.
Kromě požáru v tomto roce nastala ještě jedna tragedie a to prasknutí vodovodního potrubí, což způsobilo velké zaplavení města, avšak ani teď se hasičský sbor nevzdal a poskytl svoje stříkačky na odčerpání vody a tím mohli členové vodovodní zprávy tuto poruchu opravit a ve městě byla znovu obnovena dodávka vody.
Na konci roku nastala pro sbor velká změna dne 29.12.1928 přesídli hasiči se svým nářadím do nových budov, tím byl i začátek roku 1929 pro hasiče velmi důležitý.Po přestěhování veškeré techniky začali hasičárnu upravovat, aby byli připraveni na možnou pomoc při různých požárech. Práci jim však stěžovaly kruté mrazy, které přetrvávaly až do března. Dne 29.7.1930 došlo k velkému výbuchu v semtinské továrně na výbušniny, který zasáhl významně celé město. Po výbuchu vystoupal nad Semtínem ohromný sloup dýmu a počali šlehat plameny. Celé oddělení semtinské továrny skládající se ze tří budov bylo zničeno. V budově, kde nastal výbuch pracovalo pět dělníků, dva z nich uhořeli a zbylí tři zahynuli vlivem těžkých ran a popálenin. Pracovníci z ostatních budov byli převezeni s poraněními do Pardubické nemocnice. V bezprostřední blízkosti začal následně hořet i les.
Další z “černých” dnů byl čtvrtek 4.7. kdy se přihnala strašlivá vichřice, která zvedla prach a písek v ulicích. Celá smršť nekonala déle než dvacet minut, avšak její následky byly strašlivé.Starobylá Zelená brána, která celé roky odolávala bouřím byla nahnutá ve své špičce a ciferník hodin byl rozbitý.Věž děkanského kostela se zřítila a velké štěstí bylo, že nikoho nezranila. Zničena byla také střecha zámku včetně věže.V zámeckých valech bylo rozlámáno mnoho stromů. Nejhůře však asi dopadl Hotel u zlaté štiku do kterého uhodil blesk.
Dne 6.3.1930 při oslavě osmdesátých narozenin prezidenta T.G. Masaryka se zúčastnil sbor slavnostního průvodu městem na Legionářské námětí.
Největší letošní požár vzplál v Pardubickém lihovaru. Znamenal velké vypětí sil a energie, jelikož v místě kde je postaven není dostatek vody k jeho uhašení,a proto zdolání tohoto požáru trvalo hasičům i s nápomocí okolních sborů tři dny.
Počátkem roku 1931 převzal sbor starost o požární zabezpečení výstavy. V tomto roce také došlo k dalšímu požáru Pardubického divadla. Požár vypukl od reflektoru. V tento den měl jeden z hasičů službu v divadle, a proto, když začalo v divadle hořet okamžitě spustil železnou oponu, aby se požár dál nerozšířil ve spodní části avšak požár se šířil vrchem. Následně se snažil shodit hořící reflektor dolů na jeviště a poté zavolal své kolegy než oni přijeli snažil místními hydranty udržet požár na jednom místě, aby se dál nerozšiřoval. Po příjezdu hasičské jednotky už bylo celé jeviště zachváceno plameny.Při tomto požáru nedošlo k žádnému smrtelnému zranění pouze hasič,který měl hlídku v divadle byl lehce zraněn, když se snažil shodit hořící reflektor dolů na jeviště, zvláštností na tomto požáru také bylo, že z dvaceti pěti zúčastněných hasičů bylo šestnáct alarmováno požárními zvonky u dalších devíti bylo zjištěno, že zvonky nezvonili, mezi nimiž byl i zvonek velitele sboru. Při opravách divadla byli proto následně učiněny opatření, aby se opakování požáru znemožnilo.
Veliký úkol připadl na hasiče v otázce organizování pasivní obrany obyvatelstva, proti leteckým a plynovým útokům. I když lidé nevěřili v možnost kruté války, věděli, že ve všech státech se zbrojí. V případech leteckého útoku byl úkol hasičů jeden z nejtěžších a nejnebezpečnějších a proto založili spolek pro postavení požární a zdravotní bezpečnosti v Pardubicích. Dále přišli s návrhem, že by bylo nutno zřídit v Pardubicích placenou hasičskou pohotovost, jelikož hasiči svoji práci dělali ve volném čase a často museli na svoji činnost přispívat.Měli obavy jak dlouho může hasičská jednotka vydržet i přes to, že byla pro město tak důležitá.
V roce 1933 došlo v hasičském sboru k velké tragédii. Když v divadle šla požární opona vzhůru, byla třiceti čtyřletému Josefu Růžičkovi zachycena hlava železným závažím, které lebku doslova rozseknulo. V roce 1934 došlo k požáru Pardubického nádraží.
Nový rok pro hasiče začal horlivou přípravou k slavnostnímu ozvinutí spolkového praporu, prapor byl zhotoven dle návrhu akademického malíř, profesora J. Salavce se stuhou s nápisem „věrně a stále“ Dne 16.6.1935 došlo k slavnostnímu předání, tato slavnost byla obohacena o průvod. Dále si sbor v tomto roce zakoupil auto od firmy Dašek.
Rok 1936 byl nazván kritickým rokem,byla zklamána víra v zabezpečení míru. Dne 20.8. zavítal do Pardubic prezident E. Beneš, aby se zúčastnil závěrečného cvičení manévrů. K uvítání prezidenta došlo na Pernštýnském náměstí.
Ve dnech 27-30.5 1938 uspořádal sbor oslavu svého šedesátletého trvání a byl položen věnec k pomníku prezidenta za oběti světové války. V tomto roce se konalo veliké cvičení,které mělo znázornit hlášený letecký útok při němž byla zasažena Zelená brána a okolní budovy.Sbor použil k hašení obě přívěsné motorové stříkačky.
Politická situace se natolik zhoršila, že někteří členové byli povoláni do války. 15.3.1939 nastalo smutné období nejen pro hasiče.Město obsadili nacisté a nastala okupace.Naši členové si byli vědomi těžké doby, ale drželi se hesla „všichni za jednoho a jeden za všechny". A tak nadále prováděli každé pondělí taktická cvičení,zdolávali požáry, pomáhali při náletech či záplavách. 2.6 1942 když ještě lidé spali, přepadli nacisté Ležáky všechny dospělé a dorostlé děti převezli k nám do Pardubic na zámeček kde je ještě týž večer začali popravovat. Nejen pro nás se tímto okamžikem stalo slovo „Ležáky“ svatým.
Dne 17 ledna 1944 byl ustanoven starostou města sbor z povolání. Z našeho sboru se přihlásilo jedenáct členů. A protože někteří členové byli nasazeny do říše, zbylo nás věrných ve sboru třicet pět mužů a jelikož při ustanovení požárního sboru z povolání neměli žádné stroje, bylo nařízeno abychom jim předali náš inventář. Tím jsme ztratili nejen učebnu, garáže, ale i většinu strojů a zařízení. Předat jsme museli velký vůz ze stříkačkou, dvoukolovou přenosnou PS8 se vším příslušenstvím, nám pak zůstala jedna garáž, kde byl místěn vůz pro družstvo a jedna dvoukolová stříkačka, nějaké hadice, bourací a odklízecí nářadí a od té doby jsme byli nuceni se scházet v nějaké restauraci.
V roce 1944 nacisté řádili dle slov nejen hasičů jako „hyeny.“ Po 22.6. propuklo období náletů na Pardubice, které mělo za následek mnoho mrtvých a zraněných občanů velké škody na budovách a majetku. Jelikož padlo noho bomb měli hasiči stále mnoho práce s hořícími objekty a odklízením následků výbuchů bomb.
9.5. 1945 v ranních hodinách přijeli první jezdci ruské armády do Pardubic a za pomoci všech byly Pardubice osvobozeny.
Konečně po šesti letech utrpení zase svoboda,hasiči byly zastoupeny v řadách odboje a proto teď se soustředí ještě více na pomoc ostatním, a zároveň uctívali památku všech co padli v bojích za svobodu. 1.6. 1945 byl vydán první oběžník po okupaci.
26.11.1945 darovalo ministerstvo vnitra našemu sboru praktický materiál do garáže. V únoru 1946 obdržel sbor darem hasičský materiál, který byl v drogerii pana Jílka.
Činnost hasičů spočívala v pravidelném cvičení jedenkrát týdně, dále se kladl důraz na vzdělávání členů. Příprava byla rozdělena dle ročních období.Pokud velitel neohlásil prázdniny byla příprava povinná. Jedenkrát za měsíc probíhala námětová cvičení celého okrsku. Zavedli se hlídky v biografech, domovní hlídky, stále byly hlídky v divadle.
Členové se scházeli v přidělené místnosti v Pasáži. V této době sbor musel přistoupit k zrušení zimní přípravy v době mrazů jelikož prostory bývalého skladiště byly v době mrazů neobyvatelné.
25.4.1946 byly nařízení zrušeny povinné lékařské prohlídky u přijímaných nových členů sboru. Bylo vydáno mnoho nařízení jako například v případě úmrtí činného člena musel se rozloučení účastnit celý sbor. Bylo určeno jakou povinnost mákaždý člen včetně předpisové ustrojennosti.
24.6.1946 se konal Hlinsku první sraz československého hasičstva Východních Čech.Sbory vyslaly početné deputáty, kteří vzali i své prapory .Hasiči vzdali hold svým mučedníkům a manifestovali za práva hasičů.Z našeho sboru se vypravilo 10 bratrů.
V roce 1947 povinná příprava na sjezd jehož nácvik spočíval s cvičením s dřevěnými žerděmi o délce 2m a průměru 5 cm.
V roce 1956 proběhla okresní soutěž, které se zúčastnily dvě družstva našeho sboru.Dorostenecké družstvo skončilo na prvním místě a muži na druhém místě.Náš velitel sboru byl nejstarší soutěžící, který závodil a běžel i štafetu 4x100 m ve svých 65 letech.
V tomto roce naši členové absolvovali i výcvik s kyslíkovými přístroji. Bohužel pro svoji nekázeň bylo dorosteneckému družstvu v roce 1957 doporučeno odstoupit ze sboru.
V roce 1961 dostal sbor nové prostory na Slatinově třídě,které hned v lednu upravil a převezl sem své nové vozidlo RT 805 s plným vybavením a ostatním majetkem.
